Dobře. Hádám, že je tu spousta čtenářů, kteří se v této části světa pohybují už mnohem déle než já, možná dokonce přímo tady žijí.

Podívejte se na celé video zde 👇👇👇


Během dvaceti let, co Portugalsko poznávám, jsem se zdráhal někde zapustit kořeny, protože mi vyhovovalo cestovat po zemi a snažit se vnímat co nejvíc, místo abych se upnul na jeden konkrétní region. Opravdu obdivuji ty, kteří se odvážili a usadili se zde, plně se ponořili do komunity, ať už jde o komunitu expatů, nebo se vypořádali s jazykovou bariérou a dokázali se integrovat do portugalské společnosti jako celku. Parabéns. Já na té jazykové části stále pracuji.

Závazek

Víte, já jsem spíš to, čemu by se dalo říkat „přelétavý člověk“. Vím, že poměrně dost expatů považuje můj způsob jednání za poněkud nevhodný. Komentáře, že se nestávám „ani jedním, ani druhým“ a tudíž pro Portugalsko „nemám žádnou skutečnou hodnotu“, slýchám na svých cestách poměrně často. Což je pochopitelné. Expatrioti, kteří zpochybňují můj postoj, se považují za ty, kteří vynaložili úsilí, jasně se přihlásili ke svým hodnotám a díky svému plnému nasazení tak plně přispívají k portugalské společnosti a její ekonomice. Chápu rozladění nad někým, jako jsem já, kdo si zřejmě užívá všech možných výhod, aniž by se k něčemu zavázal.

Lidé, kteří mění názor jako já, byli obzvláště trnem v oku pro rezidenty a občany, kteří v Portugalsku žili již před brexitem. Tehdy mohli lidé jako já zde zůstávat po dlouhou dobu, aniž by vyvinuli skutečné úsilí „zapadnout“ nebo čelili jakékoli negativní reakci za tento zdánlivě odpudivý nedostatek angažovanosti. Zůstat déle, než je vítáno, bylo snadné. Pro některé až příliš snadné, jak se zdá; soudě podle negativních reakcí, které jsem v průběhu let snášel. Dnes samozřejmě my, kteří nejsme občany EU, máme pouze 90 dní, než nám bude ukázán metaforický východ.

Kočovný život

Ale můj kočovný život po Portugalsku byl rozhodně dobrodružstvím. Ne dobrodružstvím v podobě byrokracie, s níž se expati běžně potýkají, ale dobrodružstvím v objevování, svobodě a učení. Samozřejmě si uvědomuji, že i kdybych žil tisíc let, nikdy bych nestihl vidět vše, co tato skvělá země nabízí, protože i teď, po 20 letech, se mi stále daří nacházet nové věci k prohlídce. Místa, která jsou pro mě alespoň „zcela nová“.

Vidíte tedy, že jsem se svým nomádským způsobem života docela spokojený, protože mi nepřináší téměř žádnou dodatečnou zodpovědnost. Nemám žádný majetek, o který bych se musel starat, protože si prostě pronajmu byt, pár dní prozkoumávám okolí a pak klíče odevzdám. Pro mě je to perfektní. Zodpovědnost je slovo, které mám nejméně rád.

Oblíbená místa?

Ale často jsem se po všech těch letech putování po této zemi ptal sám sebe: mám vlastně nějaká oblíbená místa? Zjednodušeně řečeno, kdybych se tady v Portugalsku měl usadit, kde by to místo nejspíš bylo?

To je docela dobrá otázka. Podle mě je jasnou volbou Algarve. Samozřejmě vím, že Algarve je poměrně rozsáhlá oblast. Je to také dost rozmanitý region. Tím myslím, že Silves se například velmi liší od Albufeiry. Portimão se zase hodně liší od Taviry. Jinými slovy, možností je nekonečně mnoho. Jistě, Algarve není pro každého to pravé ořechové, ale jako základna je podle mě ideální. Nemovitosti zde sice nejsou zrovna levné, ale často se jedná o moderní stavby. A to v portugalském kontextu skutečně hraje roli. Také si užívám celoroční teplo a slunce.

Algarve samozřejmě nabízí i nepřeberné množství různých služeb a je jen pár hodin od míst, jako je například Sevilla. Hlavní výhodou je, že tady na Algarve nejsme nikdy příliš daleko od letiště ve Faru. To je velká výhoda pro ty z nás, kteří mají kontakty i za hranicemi Portugalska.

Kdybych si měl vybrat jedno místo na Algarve, byla by to určitě Quarteira. Má všechno, co potřebuji. Snadný přístup na letiště, skvělé silniční spojení, příznivé klima víceméně po celý rok a spoustu vynikajících služeb. Z Quarteiry to máte nikdy daleko k žádnému místu na Algarve, ať už je to Albufeira nebo španělské pohraniční město Ayamonte. Quarteira spojuje tradiční portugalský způsob života s ultramoderními vymoženostmi Vilamoury, která je jen 20 minut chůze od krásné promenády v Quarteiře.

Zdroj: Facebook;

Slyším už spoustu sténání a naříkání, když jsem zmínil Vilamouru. Ano, ano, je to tam plné turistů, přesně ten druh lidí, před kterými se někteří expati sem přestěhovali, aby jim unikli. To chápu taky, zvlášť pokud jste se sem náhodou přestěhovali kvůli životu „mimo civilizaci“, kde se živíte smoothie z kapusty a pečenými kaštany. Každému, co mu vyhovuje. Tak našel jsem někde, řekněme, v horkém a suchém srdci Alenteja, místo, kde bych rád žil?

Odlehlost?

Největší izolaci, kterou bych asi zvládla, nabízí Évora. Tohle město naprosto miluju. I tady je spousta služeb a je to opravdu krásné místo. Jsou tu skvělé restaurace, příjemné bary a večer je tu mnohem živěji, než by si většina lidí myslela, kdyby přijeli v parném odpoledni v Alenteju, kdy se většina místních schovává před žhnoucím sluncem.

Podívejte se na celé video zde 👇👇👇


Protože je Évora tak blízko španělských hranic, rozhodně tu panuje atmosféra typická pro španělský způsob života. Obchody mají otevřeno dlouho do večera, rodiny jsou venku až do pozdních večerních hodin, setkávají se s přáteli a užívají si chladný stín blížící se noci. Je to zde přátelské, uvolněné a nesmírně příjemné, a to bez toho povyku a hluku, který vládne v algarvských letoviscích. Ze všech míst, která jsem v Alenteju navštívil, je to právě Évora, kam se stále vracím. Prostě ji miluji. A místní vína jsou něco úplně jiného. Jinde se podávají jen zřídka, ale jsou opravdu úžasná.

Stříbrné pobřeží

A co Stříbrné pobřeží? Pro mě je nejkouzelnějším místem, které nabízí, Ericeira. Znám toto místo už od roku 2009.

Zdroj: Poskytnutý obrázek; Autor: Klient;

Jedná se o město, které prošlo obrovskou proměnou z klidné, tradiční portugalské rybářské vesnice v mezinárodně proslulou mekku surfařů. Jmenování v roce 2011 jako jediné evropské Světové surfové rezervace zcela změnilo jeho směřování a přineslo příliv digitálních nomádů, turistů a expatů.

Tato změna s sebou přinesla jak pozitivní energii, tak i několik počátečních obtíží vyplývajících z gentrifikace. Pro mě jako návštěvníka však atmosféra zůstává v zásadě stejná jako tehdy, když jsem sem před mnoha lety přijel poprvé. Ericeira se tak pevně zařadila mezi mé nejoblíbenější kouty úchvatného portugalského Stříbrného pobřeží, a to díky bohaté nabídce služeb, skvělé dopravní dostupnosti a přátelské atmosféře.

Velký plán

Mým velkým plánem je tedy prostě pokračovat v návštěvách Portugalska, místo abych se zde trvale usadil. Vždycky jsem měl toulavé boty, takže kočovný způsob života mi zřejmě docela vyhovuje. V Portugalsku mám spoustu dalších oblíbených míst. Ale ta si budu muset nechat na jindy.