Aniž bych se chtěl příliš chlubit, za svých 62 let se mi nějak podařilo potkat pár zajímavých lidí. Samozřejmě to nebylo záměrné. Slavný televizní kuchař, zesnulý (skvělý) Keith Floyd, byl přítelem mého přítele. Toto staré přísloví patřilo k jeho oblíbeným.

Když jsem ho potkal, byl jsem ještě mladík (26). Navzdory mému mládí se některé z těch vzpomínek na Floyda rozhodně ztratily v mlze alkoholové amnézie. Říká se, že stejní lidé se k sobě přitahují, a naše parta měla k tomu či onomu „panáku“ více než jen mírnou slabost. Floyd byl samozřejmě proslulý právě tím. Ne že bych si toho tehdy byl byť jen vzdáleně vědom. Nikdy jsem o Keithu Floydovi ani neslyšel, natož abych sledoval některý z jeho kuchařských pořadů a dozvěděl se o jeho zálibě v „popíjení“ vína. Měl jsem maminku, která pro mě vařila všechno.

Každopádně by ode mě bylo nezdvořilé, kdybych se nepřidal k nadšení Floyda a jeho přátel pro skleničku či tři. Jedna věc, na kterou si velmi jasně vzpomínám, byly ty strašné kocoviny.


Nejsem gurmán

Dnes by to byla naprostá fraška, kdybych se jen pokusil vykreslit sebe jako nějakého „gurmána“. Všichni v mé rodině říkají, že mám chuťové buňky jako batole. A je to pravda. Jsem prostě beznadějný, když přijde na ochutnávání různých jídel.

Nemyslím si, že by se Keith Floyd někdy označil za „gurmána“. Vlastně by se mu to asi vůbec nelíbilo, a proto asi vymyslel termín „gastronaut“. Jako další skromný „gastronaut“ tedy plně souhlasím s názorem, že mnoho restaurací je skutečně jen tak dobrých, jak dobré bylo poslední jídlo, které se v nich jedlo.

Ano, dnes večer tu opět sedím, docela pohodlně, v místnosti zařízené v dobovém stylu v nádherném hotelu Quinta de Santa Barbara. Místo, které se doslova tulí na svahu s výhledem na město Constância v regionu Alentejo. Dělám to po patnáctileté přestávce. Bože, to už musím být starý!

Už jsem se několikrát rozepisoval o tom, jaké to je vrátit se do té samé restaurace podruhé a o riziku zklamání. Tentokrát je však třeba vzít v úvahu několik okolností. Když jsem sem před těmi mnoha lety přišel naposledy, měla restaurace úplně jiné vedení. Tehdy ji vedl manželský pár. Portugalský pán se svou velmi elegantní manželkou, která se narodila v Anglii a většinu svého raného dětství strávila s rodinou v Goa, kde si vypilovala opravdu úžasné kuchařské dovednosti.

Zdroj: Unsplash; Autor: andrea-junqueira;

Mladistvý elán

Posuňme se tedy o více než 15 let dopředu. S potěšením mohu říci, že se nic zásadního nezměnilo, alespoň co se týče vzhledu. Stále je to zcela zřetelně ta stará Quinta de Santa Barbara, kterou si tak živě pamatuji. Během těch uplynulých 15 let však místo několikrát změnilo majitele. Současní majitelé, Senhor Marcos Sans, původem z Kuby, a jeho portugalská manželka Senhora Ionice Campos, jsou zde teprve pár měsíců. Je však jasně vidět, že mají spoustu mladistvého elánu, nadšení a ambicí. Zdá se, že stará Quinta je v docela dobrých rukou.

Netrvalo mi dlouho, než jsem se rozhodl. Už dříve toho odpoledne jsem si prohlédl jídelní lístek. Jedna věc rozhodně vyčnívala, vzhledem k tomu, že se nacházím přímo v samém srdci Alenteja. Porco preto, podávané na lůžku z migas. Tato volba byla obzvláště lákavá, protože se tento pokrm objevil v portugalské televizní verzi pořadu MasterChef. Šéfkuchařka v Quinta, Maria Margardia Presado (z nedalekého Abrantes), byla ve skutečnosti soutěžící v sérii z let 2025/2026.

Eura a centy

A co tedy libry a pence? Nebo, jak se v těchto končinách říká, eura a centy. No, úžasný, plně klimatizovaný historický pokoj s vlastní koupelnou, včetně vynikající kontinentální snídaně formou bufetu, vyšel na pouhých 54 €. A večeře, včetně piva a dvou pořádných sklenic vína plus dezertu? Počkejte si na to. 36 €. Není to úžasné? Zvlášť v dnešní době? Nešlo jen o náhodné jídlo, ale o plnohodnotný gurmánský zážitek v naprosto jedinečném prostředí. Pokud tedy v dohledné době plánujete výlet do Alenteja, toto místo je opravdu nutností. Noví majitelé plánují také trochu oživit jídelní lístek a chystají několik tematických večerů. V blízké budoucnosti jsou naplánovány brazilské, indické a další zajímavé kulinářské večery. Možná se sem nevrátím až za 15 let. V mém věku by to bylo poněkud nerozumné, pokud chápete, co tím myslím.