Jednou z nejoblíbenějších je ta, kterou nabízejí cestovní kanceláře. Je to samé nekonečné slunce, zlaté pláže, levné pivo a grilované ryby prskající na dřevěném uhlí; zatímco důchodci – bývalí účetní z Basingstoke – všem vyprávějí, jak se „asimilovali s místními“, i když stále trvají na tom, aby jim v každém balíčku z Británie nechyběly fazole Heinz Baked Beans a omáčka HP.

A co to mýtické Portugalsko? Víte, to, o kterém místní čas od času mluví. Portugalsko, kde z prastarých studní vystupují krásné ženy, kde se po kopcích potulují vlkodlaci, kde čarodějnice létají temnotou, kde draci střeží zapomenuté poklady a kde strašidelné pohřební průvody bloudí po venkovských cestách a hledají čerstvé duše, které by si mohly schovat na celou věčnost.

Starodávné divy

Upřímně řečeno, to mýtické Portugalsko zní spíš jako schůzka plánovačů v kostýmním oddělení BBC než jako jižní Evropa. Vezměte si například Moura Encantada: okouzlenou maurskou dívku. Zdá se, že je všude. Zdá se, že jedna je v každém zříceném hradu, u každého osamělého pramene, a každá malá vesnička tvrdí, že ta jejich je ta nejkrásnější. Zřejmě „ona“ tráví věčnost tím, že sedí na skalách, česá si neuvěřitelně zlaté vlasy stejně neuvěřitelně zlatým hřebenem a čeká na nějakého nic netušícího chlápka, který zlomí kouzlo, které ji vězní.

Tak pánové, pokud nás historie něco učí, pak je to tohle: Když se uprostřed ničeho najednou objeví neuvěřitelně atraktivní žena, kterou jste nikdy předtím neviděli, a nabídne vám poklad, věčnou lásku nebo nepředstavitelné bohatství – utíkejte. Buď je to mýtická postava, nebo se jmenuje Veronica a snaží se vám prodat timeshare. Obvykle obojí. Háček je samozřejmě v tom, že musíte splnit úkol, jako je vyřešení nemožných hádanek a přežití v jámě plné syčících hadů. Neustále se ohlížejte přes rameno, jinak se z toho timesharu budete jen těžko vyvlékat.

Podívejte se na celé video zde 👇👇👇


Pak jsou tu portugalští vlkodlaci. Nebo „Lobisomens“, jak se jim tady říká. Hollywood nám představuje obrovská chlupatá zvířata, která dokážou holýma drápama roztrhat Land Rovery na kusy. Portugalsko nám však představuje Josého z vedlejší vesnice, který byl proklet, protože se náhodou narodil jako sedmý syn. Na vlkodlaka je úžasně nenápadný. Ve dne opravuje střechy, zatímco v noci terorizuje ovce a kozy. U snídaně si jen kupuje chleba, jako by se nikdy nic podivného nestalo. Lék je stejně okouzlující, téměř neškodný. Stačí, aby ho někdo poznal a oslovil ho křestním jménem. Představte si ten rozhovor. „Dobré ráno, António.“

A pak – BUM! Kletba je pryč. Hotovo. Žádné stříbrné kulky ani dramatické orchestrální doprovody. Jen administrativní efektivita. Jak typicky portugalské!

A pak narazíme na můj osobní favorit. Santa Compaña.

Jedná se o přízračný průvod duší zemřelých, které po půlnoci nesou svíčky osamělými uličkami. Je to spíš jako Ženský spolek pořádající sponzorovaný pochod ze záhrobí. Pokud na ně narazíte, platí přísná pravidla. Nemluvte, nedívejte se na ně přímo a nepřijímejte nic, co vám nabízejí. A co je nejdůležitější, nestávejte se tou ubohou nešťastnou duší, která průvod vede. Zdá se, že někdo ten kříž nést musí.

Takže pokud se vám ho někdo pokusí podat, zpanikařte. Váš společenský kalendář se právě stal extrémně monotónním, protože byste mohli být odsouzeni vést tento průvod po celou věčnost. Skvělé!

Středověký národ

A teď si povíme o dracích.

Každý středověký národ, který si váží sám sebe, potřebuje draky. Wales má jednoho na své vlajce, Anglie si vypůjčila svatého Jiří, aby se s nimi vypořádala. Portugalsko své draky prostě schovává v jeskyních, hradech a horách, kde už několik set let střeží poklady. Člověk má podezření, že se portugalští draci stali pohodlným vysvětlením všeho. Zmizely kozy? To byl drak. Zvláštní zvuky? Zase drak. Váš soused záhadně získal dvacet koz navíc?

Zjevně jde o záležitost související s draky.

Případ uzavřen.

Portugalsko má také dostatek čarodějnic, aby odstrašilo většinu opilých turistů. Tyto čarodějnice nejsou vždy ošklivé staré babizny, které vaří podezřelé lektvary. Mnohé z nich vypadají jako zcela obyčejné portugalské dámy. Některé se promění v ptáky, jiné v kočky, zatímco několik z nich se promění v vířící oblaka mlhy. Což jejich identifikaci značně ztěžuje.

Zdroj: envato elements; Autor: tatiana_bralnina;

Pak jsou tu ještě Trasgos. Malé skřítkovité bytosti, které mají na svědomí přesouvání domácích předmětů.

Konečně vysvětlení! Léta mi všichni tvrdili, že si prostě jen špatně odkládám brýle. Nesmysl. Jsou to ti zatracení Trasgos. Z každé várky prádla v pračce mi taky ukradnou jednu ponožku. Kde je dálkové ovládání k televizi? Trasgos, samozřejmě. Proč jsou moje brýle na čtení vždycky v ledničce?

Uhodli jste. Za všechno může banda malých nadpřirozených chuligánů, kteří mají až příliš mnoho volného času.

Pověrčivá společnost

Atlantické pobřeží má svou vlastní sbírku vodních podivínů, včetně mořských panen, mořských duchů, čarodějek a některých dalších poněkud podivných žen, které mají ve zvyku zpívat ze skal, aby nalákaly nic netušící námořníky k jisté zkáze. Osobně mám podezření, že mnoho portugalských rybářů raději obviňovalo takové mýtické ženy, než aby přiznali, že špatně vyložili předpověď počasí.

Portugalsko se tedy svých mýtů nikdy úplně nevzdalo. Nevěří se jim tak, jak tomu bylo u středověkých vesničanů. Dnes se jim prostě pro jistotu prokazuje úcta. Protože tady zdá se každá rodina má tetu, která kdysi viděla něco podivného. Nebo dědečka, který rozhodně věděl, kde leží pohřbený maurský poklad, ale bohužel zemřel, než stačil prozradit přesné místo.

Pokud jde o mýty, my Britové na ně obecně reagujeme jinak. Po přestěhování do Portugalska ještě po šesti měsících diskutujeme o cenách nemovitostí, brexitu, horkovzdušných fritézách a o tom, kde sehnat pořádné cumberlandské klobásy. Mezitím portugalští sousedé ukážou na opuštěný větrný mlýn a nenuceně nám poradí, že by asi bylo nejlepší, abychom se tam po západu slunce nechodili. Možná se tomu všemu zasmějeme, ale o tři týdny později vyprávíme všem v baru pro expaty, že jsme rozhodně slyšeli hlasy. Zvláštní, že?

Pravdou je, že tyto příběhy přetrvávají, protože samotné Portugalsko působí rozhodně mýticky. Ranní mlha se valí přes žulové hory a starobylé hrady se nepravděpodobně tyčí na skalnatých výběžcích. Římské mosty, maurské ruiny, osamělé korkové lesy a divoký Atlantik narážející na mohutné útesy. Takže pokud si ještě někde zaslouží draky, je to právě Portugalsko.

Zřeknutí se fantazie

Moderní Evropa se často zdá odhodlaná vysvětlit naprosto všechno.

Algoritmy předpovídají, co si koupíme, navigační systémy nám říkají, kudy jet, a umělá inteligence nám píše nákupní seznamy. V dnešní době musí mít všechno racionální vysvětlení. Myšlenka, nad kterou Portugalsko jen pokrčí rameny. Samozřejmě, někdy je ten zvuk v lese jen vítr, ale někdy tomu tak není.

Nikdo si nikdy není úplně jistý, a možná je to vlastně úžasné. Protože v okamžiku, kdy přestaneme věřit mýtům, byť jen na pět rozpustilých minut, ztratíme tu jistou tajemnost, která dělá naše životy o něco vzrušujícíjšími. Nikdy se tedy nesmíme vzdát víry, že někde, hned za dalším zříceným hradem, možná stále spí drak. Ztratíme-li tu hravost, ztratíme něco nekonečně cennějšího než poklad. Opustíme náš úžasný svět fantazie.

Až tedy příště budete prozkoumávat opuštěný klášter v Alenteju, bloudit lesy na severu nebo stát osamoceni u starobylé studny: Pamatujte si tohle. Pokud se objeví krásná žena s zlatým hřebenem, jen se zdvořile usmějte a popřejte jí příjemný večer. Pak se svižně vydejte do nejbližší kavárny na rychlou brandy. Protože tady v Portugalsku má folklór zvláštní zvyk znít naprosto směšně, a to až do chvíle, kdy se místní přestanou smát.